Mokřady mizí rychleji než deštné pralesy. My jsme se proto sešli v Zoo Liberec a řekli si, co s tím

Mokřady pokrývají jen 6 % povrchu Země. Přesto na nich závisí 40 % veškeré biologické rozmanitosti planety. A i tak dál mizí. 29. dubna 2026 se v Zoo Liberec sešli vědci, ochranáři, zoologové i technici z Česka, Slovenska, Belgie a nebo třeba Portugalska, aby si na mezinárodním setkání LIFE4ZOO – Mokřady pro život řekli, jak tenhle trend zvrátit. A bylo to právě díky projektu LIFE4ZOO.

Voda, která si pamatuje

Den otevřela Libuše Vlasáková z ministerstva životního prostředí připomínkou, že Česko má na mezinárodním seznamu chráněných mokřadů 14 lokalit – od šumavských rašelinišť po Poodří. Pak se program rozjel naplno: Jakub Sigmund ze slovenské organizace BROZ vyprávěl, jak se snaží vrátit Dunaji jeho boční ramena, aby ryby měly kde trdlit a lužní les nevysychal. Marie Vavrečková představila Kozmické ptačí louky – kus polí na Moravě, který se po zaslepení odvodňovacích kanálů proměnil zpátky v domov pro jeřáby a bahňáky.

O jeřábech mluvila i Markéta Ticháčková ze Zoo Liberec. Díky vysílačům na 22 ptácích ví tým Jeřábího života přesně, kudy jeřáby migrují a kde si dělají zastávky. Ukázalo se, že ptáci mění trasy rychleji, než by si kdo myslel.

Bobři jako stavební firma zdarma

Miroslav Bauer z ČVUT pak přinesl číslo, které možná překvapí i skeptiky: bobří hráze na Šumavě zadržují přes 12 000 m³ vody. Stačí pár velkých rybníků a krajina má najednou zásobárnu na sucho i na přívaly deště. Bobr tak dělá práci, za kterou by jinak platily projekční kanceláře.

Voda, co se vrací domů

Odpoledne patřilo hlavně Zoo Liberec a jejímu prototypu Watersave+. Aleš Kotek popsal, jak zoo čistí a znovu využívá vodu z výběhů tapírů, slonů i žiraf – přes kořenový filtr, ultrafiltraci a fotovoltaiku navrch. A protože nestačí jen vodu vyčistit, ale i ověřit, že to skutečně funguje, navázala kolegyně z CXI TUL Magda Nechanická s výsledky monitoringu. Testovali chemii, mikrobiologii i genetické stopy bakterií napříč celou čistící linkou. Závěr: nejvíc práce odvede ultrafiltrace, a voda na konci má překvapivě málo mikrobů na to, kolik jich do systému vstupuje.

Na podobné notě hrál i kolega Michal Vittek, taky z CXI TUL. Ten se věnoval zeleným stěnám – rostlinným systémům, které čistí šedou vodu z domácností. Jeho recept: senzory hlídající průtok, hladinu a vlhkost substrátu, protože bez nich rostlina nepozná, kdy má žízeň.

Plovoucí ostrovy a jiné vychytávky

Markéta Kolomazníková ukázala plovoucí rákosové ostrovy, které fungují jako přírodní filtr i domov pro ryby a ptáky zároveň – ideální tam, kde rybníku chybí přirozený břeh. Miroslav Srba z Liberecké botanické zahrady zase připomněl, že skutečnou práci v čistících mokřadech neodvádí rostliny, ale bakterie na jejich kořenech. Rostlina je tak trochu jen hostitel s hezkou fasádou.

Radomír Habáň ze Zoo Olomouc popsal, jak po kůrovcové kalamitě a vichřici museli vymyslet vlastní zadržovací systém, aby přívalové deště nezaplavovaly obec pod zoo. A odpoledne patřilo i mokřadům přímo v zoologických zahradách – Šárka Nováková z Ostravy představila přes 30 tůní a rybníků v areálu, Roman Kössl ze Zoo Hluboká zase voliéru, kam si návštěvník může vejít mezi bahňáky doslova po kotníky ve vodě.

Co si z toho odnést

Catherine King z EAZA na závěr představila kampaň Making a Splash, do které se mohou zapojit zoo po celé Evropě – od monitoringu biodiverzity až po úsporu vody. Jednotný vzkaz celého dne? Mokřad není jen louže s rákosím. Je to filtr, klimatizace, porodnice pro ryby i pojistka proti suchu – v jednom. A stačí mu k tomu docela málo: nechat vodu, ať si dělá, co umí nejlíp.