Workshop LIFE4ZOO: Voda v zoologických zahradách

Jak přesvědčit správní orgány, aby podpořily zoo dotacemi? Co dělat, když se na jezerech objeví vodní květ? A jaké moderní technologie pomáhají chránit vodní zdroje?
Na workshopu projektu LIFE4ZOO zazněly nejen odpovědi na tyto otázky, ale i mnoho dalších podnětných myšlenek. Setkání, které propojilo svět zoologických zahrad s tématem vody. Všechny příspěvky jsou dostupné na YouTube.

Voda jako základní životní strategie

Petra Bolechová hned na úvod připomněla, že voda není jen obyčejná tekutina – je to základní podmínka života. Zvířata ji musí nejen přijímat, ale také s ní chytře hospodařit. A čísla, která ukázala, mluvila sama za sebe: slon potřebuje denně 100–200 litrů, žirafa zvládne fungovat s pěti, papoušek ara vystačí s půllitrem a krajta si vezme sotva pár kapek – 10 až 20 mililitrů. Ať už jde o tvory vodní, suchozemské nebo vzdušné, voda je klíčovým prvkem jejich spokojenost.

Masterplan jako mapa do budoucnosti

Julia Hanualiková otevřela téma, které se na první pohled zdá byrokratické, ale ve skutečnosti rozhoduje o budoucnosti zoo: masterplán. Popsala ho jako cestovní mapu, bez které se zoo neobejde. Plánování vodních zdrojů, rozvoj areálu i ochrana ohrožených druhů – to vše se bez strategie nedá zvládnout. Zoo se podle ní stávají moderními centry ochrany přírody a udržitelnosti. A bez dlouhodobé vize by se žádná zoo nemohla proměnit v inspirativní a ekologicky odpovědné místo.

Finance, politika a společenská role zoo

John Regan připomněl, že i ta nejlepší strategie potřebuje finanční zázemí. Zdůraznil, že ředitelé zoo musí umět mluvit s politiky a přesvědčit je o významu investic. Zoo nejsou lunaparky – jsou to vědecká, vzdělávací a inovační centra, která mají dopad na společnost i ekonomiku. A protože návštěvníci jsou i voliči a daňoví poplatníci, je podpora zoo vlastně podporou celé komunity.

Voda v zoo: když příroda nestačí

Jindřich Duras se ponořil do tématu vodních nádrží a rybníků. Zatímco přírodní systémy mají vlastní samočisticí mechanismy, v zoo je nutné vodu hlídat a udržovat uměle. Problémem bývá přetížení fosforem a organickou hmotou – důsledek? Sinice a řasy. Řešením jsou podle Durase pokročilé technologie čištění, které umí recyklovat nejen vodu, ale i živiny.

Příběh Labutího jezera

O konkrétní zkušenost se podělil Petr Kvapil. V liberecké zoo se museli vypořádat s přetíženým Labutím jezerem. Hromadění živin vedlo k eutrofizaci a nevítaným „vodním květům“. Na pomoc přizvali přírodu i technologie: prospěšné bakterie, ultrazvuk proti řasám, odstranění sedimentu a vegetační ostrovy. Jezero tak dostalo šanci na nový život.

Jak vodu chránit a zároveň využívat

Tomáš Lederer ukázal, že i voda, která se znovu vrací do oběhu, musí být vždy ošetřena. Od tradiční chlorace přes ozonizaci, UV záření až po moderní plazmové metody – každá technologie má svá pro a proti. Chlorace je levná, ale vytváří nežádoucí látky, UV je šetrné, ale dražší.

Sponge city a další evropské inspirace

Grzegorz Gzyl představil projekt MAURICE a koncept „sponge city“, tedy města, která umí zadržovat dešťovou vodu. Díky modrozelené infrastruktuře lze lépe zvládat povodně i sucha a zároveň zlepšit zemědělské zásoby.

Life remar: příběh z oblasti Baix

Cristina Valhondo pak nabídla pohled na středomořskou krajinu. Projekt LIFE REMAR v oblasti Baix Camp ukazuje, jak lze pomocí přírodě blízkých opatření posílit zásoby podzemních vod. Řízený vsak renaturalizované vody není jen technickým řešením, ale i cestou, jak zvýšit povědomí veřejnosti o nutnosti chránit vodu.